 |
 |
. . . Vítáme vás na domovských stránkách bluesových primitivů, kapely Vejfuk . . . |
|
|
| |
|
|
|
| PRISPEVKY : 11 - 15 (celkem prispevku: 96) | | zapsal Naši chlapci v Mnichově dne: 16.09.17 v 10:44 hodin |  Polovina Dead Flowers (plus Karlova manzelka) navstivila koncert Stounu v Mnichove. Vyprodany olympijsky stadion neni zrovna intimni misto pro duchovni zazitek, ale meli jsme listky vpredu na plose (u leve postranni cary), takze jsme celkem dobre videli a hlavne slyseli.
Stejne jako napsal Diestler v MF v reportazi o Stounech v Glastonbury, i v Mnichove “svraštělá, zteřelá božstva, když přišla, chvíli napadala na jednu nohu.” Coz znamena, ze to bylo ze zacatku neurovnany a nesehrany. Po 3-4 pisnich se to nastesti srovnalo. Dancing with Mr D a dve bluesovky nas potesily, zatimco Beast of Burden Keith dost zprasil. Pro me byl vrcholem koncertu asi Keithuv blok (Happy a Slipping away) – kapela vyborne slapala a Keith zpival jako zamlada. Potom uz sel jeden flak za druhym (Midnight rambler, Street fighting man…). Zvuk na nasem miste byl vybornej, kytary ostry a hlasity. Klavesy zanikly, coz nam nevadilo, kvuli klavesam jsme tam nebyli.
Shodli jsme se s Karlem, ze hudebne to bylo velmi slusny, ale o slabsi nez pred 3 lety v Berline. Nasi hosi viditelne zestarli, zvlast Keith, kteryho obcas zachranoval Ronnie, kdyz mu to zrovna nevyslo a sahnul vedle. Ale marna slava, kdyz Keith tema oteklejma pazourama hrabnul do otevrenyho akordu, Ronnie vytahnul struny a Jagger neco zamnoukal, byla to krasa, jaky se malo co vyrovna…
| | . | | zapsal Jarda dne: 17.07.17 v 11:58 hodin |  V sobotu se hrálo ve Vagónu jako na Woodstocku. Byli jsme tam.
Sice jsme si od Kredence vypůjčili úplně všechno. Málem i bubeníka. Ale zahráli jsme ze všech sil a hlasitě. A rychle.
I lidí bylo dost, ne sice jako na Woodstocku, ale nějací byli.
Kredenc hrála po nás a výborně. | | . | | zapsal Honza dne: 22.06.17 v 11:00 hodin |  Vejfuk ve Frantolech. Obec Frantoly se nachází tisíc kilometrů od Prahy a my jsem tam vyjeli hrát o víkendu, kdy Praha žila hudbou. Byl to koncert zcela mimořádný. Jirka je znám tím, že se mu v určitou chvíli vytvoří na nose kapička potu a začne hrát věci co nikdo neumí, hraje je šíleně nahlas a nelze ho zastavit ani vylitím piva do pojistkové skříně. Tentokrát se pověstná kapička vytvořila na Ondrově nose (největší kritik Jirkovy kapičky) a hrál dokonce jakési sólo nebo snad i etudu pro bicí nástroje, přičemž s ním soutěžil pan vedoucí, který byl pod obraz, tvářil se blaženě a měl soupravu hned vedle. Ano - celý koncert jsme odehráli se dvěma bubeníky. Jedním opilým, druhým velice opilým. Hráli jsme 3,5 hodiny čistého času, což je výkon hodný Cepelínů.
Součástí představení byla i ťeremin šou, které se tradičně aktivně účastnili tanečníci a kolemjdoucí.
Přespávali jsme takto - já na zemi, Ondra v přívěsném vozíku, Jarda na trávníku, Katka v posteli a Jirka se Zuzanou spali v autě. Bylo zjištěno, že se lze vyspat na zemi bez otlaků, jen je nutno se velice pomalu otáčet a nenechat se tím rušit. Jakmile narazíte na překážku prostě změníte směr otáčení. | | . | | zapsal Honza dne: 22.05.17 v 11:29 hodin |  V sobotu jsme hráli na narozeninách Honzy a Jirky z Kolína. Bylo to v místě zvaném Balgladéš, ale spíš se to mělo jmenovat Valhalla, poněvač nás tam uvítaly hory řízků, jezera kuláše, řeky piva, sudy sádla a žoky škvarků. Jedli jsme řízky s gulášem posypaným škvarkama, tak se to ve Valhalle musí. Hrál s náma i klávesák od Primitives Group a zněl úplně jako Pink Floydi na turné 1977 a o tom něco vím, poněvač Pink Floydi mám rád. Na cestu z Valhally jsme ještě dostali bohatou výslužku, takže se u nás následující den pořádně najedla celá rodina a s plnými břichy žehnala oslavencům. Po příjezdu domů mě napadlo, že kdybych byl ptáček, probudil bych děti, otevřel jim zobáčky, naklonil se nad nimi .... to kdybych byl ptáček. Říká se, že umělec má bejt hladovej. Tak k tomu teda fakt nedošlo. Díky Jirko, díky Honzo! | | . | | zapsal Honza dne: 22.05.17 v 11:16 hodin |  Nedávno jsme hráli s Vejfukem v dejvické Nádražce a byl to vrchol naší letošní produkce. Člověk si uvědomí kam patří. Monika z Hally Belly tam slavila narozeniny, ona je nějak slaví celej měsíc, takovej jako uplnej Ramadán je to, že jo, ale to je dobře, poněvač slavit se má důsledně, zejména když to zahrnuje naše vystupování. Posledně si mimochodem svlíkala tričko a Ondra se kvůli ní pral s nějakym opilcem. Pak jsme z nějakýho důvodu ještě jeli do jinýho klubu, a to byla hrozná chyba, panč tam hrála nějaká jiná kapela takovou jako hezkou, nevtíravou hudbu, jak říkával nebožtík Jurkovič, takový blití do zelenýho kyblíku. Oni nám řekli, že si pak můžeme zadžemovat, což byla natolik bizarní představa, že jsme rychle naskákali do aut a zmizeli jako pára nad hrncem. Škoda, že jsme v tý Nádražce nezůstali, člověk nemá měnit lokál pro nic za nic. | | . |
|
|
>> 1 / 2 / 3 / 4 / 5 / 6 / 7 / 8 / 9 / 10 / 11 / 12 / 13 / 14 / 15 / 16 / 17 / 18 / 19 / 20
|
|
|
... neseďte doma - choďte na muziku ... |
|
