 |
 |
. . . Vítáme vás na domovských stránkách bluesových primitivů, kapely Vejfuk . . . |
|
|
| |
|
|
|
| PRISPEVKY : 6 - 10 (celkem prispevku: 96) | | zapsal Honza dne: 27.09.18 v 10:30 hodin |  Dostali jsem s Jenny dva volňasy na koncert Nick Masons Saucerful of Secrets v Lipsku. Nicka Masona kamarádi přemluvili aby se s nimi pustil do hraní starých Floydů, poněvač všichni členové Floydů pořád někde hráli, jen Nick Mason pouze jezdil v závodním autě, psal knihy a 24 let s nikým nehrál. On tedy souhlasil, a vyjeli na turné po Evropě. Na basu hraje a zpívá Guy Pratt, který přišel do Floydů po Wattersovi, na kytaru hraje a zpívá Gary Kemp ze Spandau Balletu (nikdo nechtěl věřit, že hvězda elektro popu z let osmdesátých bude moci zastupovat Syda Barretta), Lee Harris tam hraje Gilmourovskou kytaru, Dom Beken hraje na klávesy a Nick Mason na bicí, gong a má vtipné průpovídky mezi písničkami.
Po úvodní směsi zvuků spustili Interstellar Overdrive, Astronomy Domine, See Emily Play, ... a skončili Saucerful of Secrets a Point Me in the Sky - Good Bye. A považte, dali dokonce Atom Heart Mother, zkrácenou tak na 6 minut, prostě jenom to podstatné z ní. Gary a Guy skvěle zpívali a v pár písničkách dokonce přidali dvojhlas tam, kde původně nebyl. Hráli i Nile Song, nejrockovější věc od Flojdů a řvali u toho velice nahlas (jak by řekl Petr Bajza).
Protože jsem jim dělal nějaké kytarové efekty, dostali jsme povolení ke vstupu do zákulisí, kde jsem měl možnost potřást si rukou s Nickem Masonem a krátce s nimi pohovořit. Splnil se mi dětský sen. Nick je hrozně milý, hned nám nabídl pití a vtipkoval. Všichni z kapely se chovali hrozně kamarádsky, jako bychom se znali odjakživa. Jenny nakonec Nicka objala, což jsem jí samozřejmě záviděl, ale nejsem ženská, takže mi holt je a bude lecos upřeno.
Lipsko - v Lipsku neumí anglicky nikdo. Ani mladí, ani staří, a nerozumí mojí brilatní němčině - štadplánbite. Další zajímavostí Lipska je umístění Zoologické zahrady v centru města. V Zoo je ostrov, zvaný Totenkopf Insel, kam jsem se bál jít, panč člověk neví, koho tam potká, že jo. Ale byly tam jen opice, Jenny jednu vyplašila a paní co je hlídala se chytala za hlavu a naříkala "nein, nein". Což je stresující, ale pořád lepší, než kdyby tam na nás vybafnul tank. | | . | | zapsal Náš londýnský zpravodaj dne: 30.05.18 v 19:20 hodin | | Tak jsem videl stouny 2x behem 4 dnu, velice zblizka, a muzu zodpovedne rict, ze jim to jde krasne, jako uz dlouho ne. Vod ty doby, co jsou Keith a Ronnie strizlivy, to slo uzasene nahoru. Ma to vsechno - nervozitu, chyby, omyly, prehmaty, ztraceny a zlomeny trsatka, vyvyklanej stekr na kabel, zapomenutej text, i trochu sebeparodie, a zaroven to tam je. Neznam jinou kapelu, ktera by hrala rokenrol s takovym citem a s takovejma koulema. A taky neznam kapelu, ktera by mela takovej zvuk, vostrej jako britva, zretelnej, vsechno je slyset. A vcera hrali Dead Flowers, pri porovnani s majstrama bych rek, ze to nehrajeme zase tak spatne, i ty chyby delame podobny. | | . | | zapsal Jarda dne: 05.01.18 v 13:08 hodin | před Vánoci 2017 jsme opět tradičně zahráli v Říčanech v Olivě. Tentokrát asi naposledy páč Oliva mění majitele a jdou všelijaké zkazky, že už to hospoda nebude - škoda.
Tenokrát před Vejfukem zahrála dvojjediná skupina Dead Flowes. Nakonec jsme zahrali šichni dohronady - zde je dukaz https://www.youtube.com/watch?v=Pozbyo255Ms
A zde je pokus o záznam pódiového provedení epické básně LAJKA https://www.youtube.com/watch?v=GtP-Tp3oL8s
lidí přišlo hodně a bylo veselo, tak jak má před vánoci být. | | . | | zapsal Roling Stones forever - od našeho zpravo dne: 31.10.17 v 15:47 hodin |  Tak este dodatek k reportazi z Mnichova. Jelikoz jsme se Karlem shodli, ze to nebylo vono, bylo potreba prozkoumat, jak na tam nasi chlapci vlastne jsou. Obetoval jsem se tedy a navstivil jsem nekolik dalsich koncertu. Vysledek mojeho badani je ten, ze Stouni jsou ziva kapela a po roce lenoseni potrebujou hrat, aby se znova sehrali. V Amsterdamu (asi 5 koncertu po Mnichove) uz to byli zase stary dobry Stouni, vcetne toho, ze to vobcas nekdo (vetsinou Keith) posere. A posledni dva koncerty v Parizi (22. a 25.10.) uz byly strhujici. Naprosto to snese srovnani s tim, jak hrali pred 25 lety, akorat ze to je asi vetsi prdel, ponevadz z toho nedelaji zadnou vedu (ani umeni). Reklamni slogan “the greatest rock’n’roll band in the world” nelze. A jeste poznamka pro kytaristy amatery: na dvou koncertech jsem byl uplne vepredu a divat se majstrum na prsty z nekolika metru je hlubokej zazitek.
Martin Bobak - Dead Flowers | | . | | zapsal Honza dne: 29.10.17 v 14:54 hodin |  "Jižní tribuna, to je naše mamina, takovejhle fanklub nemá, ani republika celá."
V pátek jsme zahráli na Bluesovém festivalu v Pardubicích. Dvouhodinová cesta autem nám pěkně ubíhala protože:
1. Jsme pojídali klobásy, které vlastnoručně vyrobil Ondra. Vlastnoručně namlel maso, vlastnoručně ho okořenil a dal tam šíleně česneku, vlastnoručně to nacpal do střívek a vyudil. Pak to vlastnoručně dal do igelitky a do úložného prostoru nad hlavou spolujezdce. Autem se neslo spokojené mlaskání.
2. Hráli jsme nemravnou variantu hry, se kterou přišli Rychlé šípy, a to "kdo uvidí koně má bod". Pravidla zde rozebírat nebudu, ale vyhrál Ondra, kterej - jak se zjistilo - když jde o ženský, vidí na 2 km a skrz budovy. Jeho oko dokáže měnit ohniskovou vzdálenost, nepřekáží mu mlha a snad umí i poodsunout záclonu. S takhle geneticky vybaveným člověkem nemá cenu hrát. Vyhrál 4:1:1.
3. Sledovali jsme pořad Křeslo pro hosta, kde seděla recitátorka angažované poezie Ludmila Pelikánová. Ludmila se do toho na konci pořadu pořádně opřela a zarecitovala tak, že jsme museli přibrzdit a utáhnout si pásy protože hrozila jízda v protisměru. Ludmile bohužel během revoluce 1989 hráblo a o tři roky později zemřela v blázinci, takže po ní zůstalo jedno Křeslo a jedna Nedělní chvilka poezie. Všem doporučuju. | | . |
|
|
>> 1 / 2 / 3 / 4 / 5 / 6 / 7 / 8 / 9 / 10 / 11 / 12 / 13 / 14 / 15 / 16 / 17 / 18 / 19 / 20
|
|
|
... neseďte doma - choďte na muziku ... |
|
