 |
 |
. . . Vítáme vás na domovských stránkách bluesových primitivů, kapely Vejfuk . . . |
|
|
| |
|
|
|
| PRISPEVKY : 76 - 80 (celkem prispevku: 96) | | zapsal Honza dne: 03.06.07 v 11:28 hodin |  festival KADEŘÁBKOVÁ
Tak jsme vystoupili na kulturní akci undergroundově rodinného typu na samotě "Kadeřábková" aka. "u modré schránky doprava". Zastavil se tam čas. Popíšu to ve výjevech: stodola, kvílení, básníci, stodola, piva, rodiny, prší, stodola, chleba s pomazánkou, stodola.
Pobavila mě kapela Munka Sostali - hrajou melodicky, ale neni to podbízivý, texty nejsou v heslech, neni to moderní, neni to nadupaný, naopak - skřípe to a celý je to takový lehce nestabilní, neni to blues a je to zapamatovatelný. Z nějakýho důvodu mi to připomínalo ten typ nepolitickýho undergroundu co hráli Pink Floydi za éry Sida Barretta. Řikám připomínalo, myslim tim připomínalo. Koupil jsem si dvojcédéčko  . S plakátem.
Poezie nepřišla zkrátka. Odezněly básně oslavné, básně cinické i básně legrační. Líbila se mi báseň o močení všude možně - u plotu, na zeď, ve vaně. Báseň jednoznačně oslavná. Koz neni nidy dost!, lakonická fanfára k pozdvižení sebevědomí dívek s prominentními prsy udělala tečku za vystoupením.
Doplneni od Jardy: Na jedno podstatné Honza zapomněl. Na děti. Byly tam maličké, malé , střední i dospělé. A všechny kupodivu naprosto v pohodě. Počítám, že to byl lepší příspěvek k jejich duševnímu rozvoji, než návštěva Mekáče. V pozdních hodinách vystoupil ještě soubor Diktát. Velmi dobré!! Neskutečná rytmika (i kytara vicemene jako rytmicky nastroj) a kupodivu poměrně pestrý dojem.
DĚKUJEME LEONTÝNOVI ZA POZVÁNÍ !!!!! | | . | | zapsal Kačka dne: 28.05.07 v 10:21 hodin |  28.5.2007
Tak jsme si včera docela hezky zahráli ve Vagonu, nejdříve s torzem kapely 20:30 a pak naše malá parta Vejfuk. Ráda bych upřesnila malý přebrept, který se mi povede jednou za 10 let. Píseň Sladké je žít (I. Merkl/Langston Hughes, překlad Jiří Valja) byla věnována 90 výročí narození J. Kainara (26.6. samozřejmě 1917), Jaroslavovi k čtyřicátinám a všem, kteří umí žít sladce!
poznamka: mne zase po 10ti letech prasknul popruh u kytary a tak jsem vetsinu predstaveni odehral na zidli, ponevac zbytek popruhu byl ke kytare pripoutanej mym vlastnim patentnim zamkem, kterej tam za tech 10 let prirost. Honza | | . | | zapsal Martin Bobak (nas londynsky zpravodaj) dne: 27.04.07 v 12:52 hodin |  IKE TURNER , Londyn 2007
po dlouhe dobe me opet potkal mimoradne silny zazitek, o to tom ti nemuzu nenapsat. Ike Turner. Z mladi jsem mel zafixovanou postavu Turnera jako opileho zfetovaneho surovce, ktery tyral svou zenu a parazitoval na jejich uspesichy. Jsem rad, ze jsem si dojem mohl opravit zkusenosti z prvni ruky. Protoze ten chlap je genius. Jestli si pamatujes prislusne pasaze z knihy “Opravdove blues”, tak Turner je povazovan za toho, kdo mel zasadni vliv na prechod mezi blues a rock and rollem. Nevim, jestli to bylo zamerne, ale presne tak vyznel i tenhle koncert.
Vystoupeni zacalo nevinne, dvema big bandovymi kousky ve zvuku 50. let, bez Turnera (kapela bylo 9-clenne teleso: 3 dechy, piano, elektr. klavesy, basa, kytara, bubny a Turner stridave na elektr. piano a kytaru). Pak nastoupil Ike Turner, oden ve zvlastni uniformu se zlatym "IKE" na hrudi, cernych a hustych jeste vlasu, s knirem. Usedl k pianu a spustil boogie-woogie. Sam. Najednou to dostalo spad. Pridala se kapela, Turner rozdeloval sola, muzikanti se smali, Turner delal grimasy, publikum ve varu. Nasledovala blues, solo v jednom z nich imitovalo prubeh sexualniho styku, pri vyvrcholeni Turner utlumil struny a mlaskl do mikrofonu. V druhem blues popisoval hadku mezi matkou a synem, pro matku zvolil hluboky sipajici hlas, vse zdobeno zivou mimikou. Sola byla takoveho kalibru, jaky jsem od dob Cream neslysel, a to ne virtuozitou, ale invenci a naladou. Lide plakali nadsenim, dojetim a smichem. Ani ja jsem se neubranil slzam. Nasledoval “Johny B. Good”, naprosto svebytna verze (asi i proto, ze Turner by s Berryho figurou mel potize), ktera snad i predcila original. Asi v polovine koncertu nastoupila Tina Turner c. 2 – smyslna cernoska stejneho typu jakoTina, a minimalne stejneho hlasoveho fondu. Nasledovaly veci, ktere Turner + Turnerova hrali v 60. letech (podle jmena znam jen “Rolling down the river”), a koncert vyvrcholil funkem “Higher”. Vse jsem sledoval ze 3 metru od Turnera (sal v Jazz Café ma rozmery asi 7x15 metru a podium je postaveno na sirku), zvuk dokonaly, nalada mezi muzikanty nemohla byt lepsi, kontakt mezi hudebniky a publikem naprosty. Skutecne mimoradny zazitek.
Turnerovi je 76, ale jeho fyzicka i mentalni kondice je neuveritelna, nedovedu si predstavit, ze nekdy driv by to mohlo byt jeste lepsi. Navic, tahle muzika ma byt prdel – a tohle byla ukrutna prdel. Kdyz Stouni poprve prijeli do USA, meli spolecne koncerty prave s Turnerem, a rekl bych, ze od nej hodne prejali - jeho rozmezi stylu a jejich michani, a hodne i zpusob hrani, Turnerova sola se hodne podobaji Richardsovi, stejne tak aranzma a uzivani dechu jsou dost podobna. V jistem smyslu je Turner skutecne ten puvodni rolling stone. Rada pro vsechny - muzete-li, bezte na Ikea Turnera, dokud neni pozde.
| | . | | zapsal Honza dne: 29.03.07 v 16:25 hodin |  Tak jsme v socialistickym Laosu a musim rict, ze to tady soudruzi vedou moc dobre aniz by jejich ruka musela byt tradicne prilis pevna. Lid je mily, ma rad vladu, trochu krade a skvele vari - kuchyne je do znacne miry poznamenana Francouzskou kolonialni imperialni rozpinavou toudletou. Ciga Bastos za 7,- potesi a lahvinka rumu za bolsevickejch 10,- taky ne?
Tak vsichni honem do Laosu - nez z toho tady vliv zapadu udela kulnicku na drivi. Tak to byla takova malicko nehudebni vlozka.
Jinak si mistni na moderni pojeti hudby prilis nepotrpi na rozdil od Thaiska, kde je obliba rocku znacna. O to vic boli, kdyz to musite poslouchat 3 hodiny ze specianich obrich reproduktoru v autobuse, panc je to vsechno navlas stejny a kazda sloka konci bud na "caj" nebo "maj". A je to hrany nedurazne. Proste hrozny. Taaadydaaadydaaa a to je konec reportaze. | | . | | zapsal Honza dne: 07.02.07 v 14:27 hodin | | Zdravim vas chlapci z Bangkoku Je tu noc, 26 stupnu a lepive vlhko. | | . |
|
|
>> 1 / 2 / 3 / 4 / 5 / 6 / 7 / 8 / 9 / 10 / 11 / 12 / 13 / 14 / 15 / 16 / 17 / 18 / 19 / 20
|
|
|
... neseďte doma - choďte na muziku ... |
|
