 |
 |
. . . Vítáme vás na domovských stránkách bluesových primitivů, kapely Vejfuk . . . |
|
|
| |
|
|
|
| PRISPEVKY : 66 - 70 (celkem prispevku: 96) | | zapsal Martin - blondynsky zpravodaj dne: 20.11.07 v 16:26 hodin |  Lucinda Williams
Opet me potkal velky zazitek a neda mi to, abych vas s nim neseznamil. Jak jsem uz nekolikrat rikal, je smutne, ze pokud chce clovek slyset poradny bigbit, musi jit na country. Vydal jsem se tedy na Lucindu Williams. Uz jsem ji videl jednou, ani tentokrat nezklamala, naopak prekonala vsechna ocekavani. Hrala v indigo2, coz je ve stejnem komplexu jako O2 arena, ale tohle je maly sal, pro 2400 lidi, se skvelou akustikou.
Zvuk byl tak skvely, ze ani studiova nahravka nemuze znit lip. Skoda, to nemuzete slyset na vlastni usi, jak dokonale lze nazvucit bigbit. Nehrali
nijak potichu, ale kazdy ton byl zretelne slyset, Samotna Lucinda rikala, ze v sale s tak dokonalou akustikou snad jeste nehrali. Kapela vytecna,
hrali tak na 20% svych schopnosti, a v tom to asi je, ze maji porad jeste takovou rezervu, ze to muzou jen tak smrdlat. V tom smrdlani to asi hodne je, Cale smrdla cely zivot. Predlozili nam smesku country a bigbitu, neco hrali tak potichoucku, ze byste slyseli spendlik spadnout na zem, neco hodne nahlas, vsechno zahrane a zazpivane s vervou, myslim, ze Lucinde to sedlo a ze mela vyjimecny den, pisnicky vybirala podle okamzite nalady a podle toho, co na ni kriceli lidi z publika. Jeden zazitek byl skoro az mysticky - to kdyz hrala svuj kousek "Joy", plynule z nej presla do "Riding on the storm" od Doors, a stejne plynule se zase vratila. Naprosto prirozene, ze bys to ani nepoznal, kdybys to neznal. V jine pisnicce tam zase
namontovali riff od zepelinu, jen tak na chvilku. Je to neprirovnatelne k nicemu, co znam, ale malo kdy clovek slysi neco, co je opravdu krasne a pritom divoke. A tohle bylo krasne a divoke.
| | . | | zapsal Jarda dne: 07.11.07 v 08:57 hodin |  BEATFEST 2008 - Po dlouhé době na bigbeatovém dunění.
Včera jsme byli s panem Rollem na Beatfestu. Ještě teď mi píska v uších . VIP vstupenky znamenaly, že jsme mohli vstoupit do jednoho křídla druhého podlaží, které bylo vyhrazeno pro víajpí. Bylo tam o něco méně husto než jinde a na stolech ležely nějaké vyžrané obložené mísy. Zbyla akorát zelenina, křen a chleba. Fronta na pivo byla asi tak stejná jako jinde a kolem nás se potulovaly celebrity jako je například Jaromír Tůma. Jinak byla Lucerna celkem slušně narvaná, takže tam bylo horko ,dusno, vlhko a málo kyslíku. U těch mřížek , kde fouká klimatizace, bylo celkem dobře. Davu to vsak nevadilo a viditelně si to užíval .
A teď k samotnému uměleckému zážitku. Pochopitelně jsme přišli asi s dvouhodinovým zpožděním, takže jsme vůbec neviděli první dvě kapely The Carve a Syndrom, které však vůbec neznáme. Škoda, třeba to mohlo být zajímavé . Z Abraxas jsme viděli jenom nekonečné bugy a to bylo moc pěkné. Zase jsem si uvědomil o kolik Slávek Janda převyšuje svého slavnějšího (tupějšího) bratra.
Pak nastoupil Visací zámek a bylo to tam. Hráli dobře, s nasazením a bylo to inteligentní a vtipný. Sice je to označováno jako Punk, ale nevím nevím. Ten rock n roll a blues je tam také cítit. „Traktor“ byl vizuelně doplněn hrou na kytaru ve tvaru traktoru. Fakt dobrý. Kotel vřel.
Poté přišly Tři sestry v takové poloakustické sestavě. Dav šílel, všechno znal nazpaměť , ale nás to příliš nezaujalo. Taková česká hospodská muzika.
Následovalo Vítkovo kvarteto. A bylo to velkolepé show. V jednu chvíli jich bylo na pódiu asi 30. Křepčili a zpívali tam opravdu bizarní figurky. Slovy nelze vylíčit. Dobře jsme se bavili. Muzikantsky na slušné úrovni. Zpěv opravdu dobrej. Repertoár pořád stejný. Sklidili velký aplaus.
A na závěr vystoupi Kabát. Řemeslně velmi dobře zvládnutá práce. Osobně jsem od toho čekal víc. Instrumentálně nic moc. Zpívali všichni a velice dobře. Hrají přesně to co chce dav slyšet, o nic víc o nic míň, udělají trochu show a je to. Takhle z vnějšího pohledu se to zdá velice snadné.
Po koncertě jsme se rozešli s tím, že pokud na něco jít ještě jednou , tak to bude asi Visací zámek. Z těch kapel co jsme ten večer viděli , mají stále nejvíc co říct .
Na samotný závěr taková smutná parafráze:
Bigbeatové dunění
to je v uších šumění | | . | | zapsal Martin dne: 18.10.07 v 12:13 hodin |  Ronnie WOOD - autogram
Londynskeho zpravodaje potkal mimoradny zazitek: videl jsem zblizka Ronnie Wooda. Ronnie totiz vydal svoji autobiografii a 16. 10. ji podepisoval v knihkupectvi Waterstones na Picadilly. Mel zacit v 6 hodin, prisel jsem tam v 5 a mel jsem poradovy cislo 130. Ve fronte jsem cekal dve a pul hodiny (obcas jsem si rikal, ze jsem fakt asi idiot), ale nastesti spolecnost byla dobra (dalsi idioti zavisli na stounech), a tak nam pri konverzaci o nejruznejsich nametech cas pomerne rychle ubehl. Udivilo me, ze i ty ostatni moroni se rekrutuji z rad tzv. intelligence, namisto ucnovske mladeze, delinkventu ci dealeru drog. Casy se zkratka meni… Zpatky k veci. Nakonec jsme se dostali az k Ronniemu, ochranka nam odebrala batoziny, a kazdy pekne po rade mu predlozil jeho knihu otevrenou na titulni strane, kde bylo zalozeno i predem pripravene venovani, jake si kdo pral, Ronnie se zeptal “jak se mas”, podepsal, podal ruku a tim to skoncilo. Jinak byl zdvorilej a trpelivej, vypadal strizlivej. Co me prekvapilo nejvic – jak je Ronnie malickej a drobouckej, skoro jako trpaslicek, jako hobit (viz foto). A jak ma maly ruce – skoro jako dite (ovsem chlupaty). Ze jsou vsichni stouni mali, to jsem vedel, ale ze jsou takhle mali, to me nenapadlo. Samozrejme je taky vrascitej a vyzilej, mozna i ty vlasy ma implantovany a zcela jiste obarveny, ale s tim jsem pocital; ze tak drobouckej, to me fakt prekvapilo. | | . | | zapsal Honza dne: 06.10.07 v 17:38 hodin |  Vejfuk a Simulanten Banden v klubu Akord
Klub Akord ( http://www.akord-jazz.com ) je podle cedulí jazzový klub. Včera večer jsme se z důvodu absence trumpety a vibrafonu k jazzu nedostali a stejně to dopadlo dobře. Simulantenbande hrajou 60tky, vznikli v 60tejch letech takže vědí co hrajou a je to znát. Sám pan vedoucí klubu si s náma nakonec zahrál ve spontálním jamu po půlnoci - je to od pohledu bigbíťák a tak ví, že natažená trumpeta džezová má přes 5 metrů délky  . A navrch dokáže vybírat vstupný, honit neplatiče, fotit kapely, obsluhovat na baru a hrát tak nějak skoro najednou. | | . | | zapsal Honza dne: 02.10.07 v 19:12 hodin |  Vejfuk a Hally Belly v Souterrainu
Minulej tejden jsme si zahráli v klubu Souterrain, kousek od Tyláku a nebylo to tam špatný. Narozdíl od dojmu jakým působí na webovejch stráknách http://www.souterrain.cz je to klub undergroundovýho ražení. Výčepní je undergroundovej, hráli jsme tam s Hally Belly, což je undergroundová kapela, publikum působilo taky jako že neni zvědavý na současnej trend v populární hudbě a bylo tam mimořádně důkladně zahuleno, což je myslim spolu s laciným pivem a vstupným taky projev takovýho undergroundovýho smýšlení. Prostě zase jednou dobrej klub! 19.10. tam hrajeme zase s Hally Belly od kterejch jsme dostali důvěru. | | . |
|
|
>> 1 / 2 / 3 / 4 / 5 / 6 / 7 / 8 / 9 / 10 / 11 / 12 / 13 / 14 / 15 / 16 / 17 / 18 / 19 / 20
|
|
|
... neseďte doma - choďte na muziku ... |
|
