. . . Vítáme vás na domovských stránkách bluesových primitivů, kapely Vejfuk . . .
Úvod - KoncertyCD/mp3RepertoárFotkyZážitky
 
    AUTOR:       TEXT:         
PRISPEVKY : 86 - 90 (celkem prispevku: 93)
zapsal Honza dne: 22.11.06 v 15:34 hodin
Před par tejdnama jsme hrali v Třeboni na nějakým mezinárodním studentským mejdanu. Večer se odehrával podle schématu k kuloárech dobře známýho :

1. Začínáme a hned přichází nějakej mluvčí studentů s okřídlenou frází, že hrajeme pěkně, ale moc nahlas, a že se navzájem neslyšej. Jenže my jsme hráli takhle potichu právě proto abysme se navzájem slyšeli. Což je bordel.
2. Stahujeme se teda na minimum a hrajeme více-méně asi tak hlasitě jako Škampovo kvarteto.
3. Přicházejí první studenti, co si z nějakýho krajně nejasnýho důvodu asi nechtěj povídat a pohupujou se v rytmu. Zbytek do sebe leje pivo. Volume jde zvolna nahoru.
4. Na konci jsou všechny aparáty vytočený kam až to jde, volume-pedály jakbysmet a přesto se zdá, že celkovej hluk není ekvivalentní potřebám publika.

... to jen tak. Ráno jsme prošvihli výlov.
.
zapsal Honza dne: 22.11.06 v 14:52 hodin
   konečne hotovo
.
zapsal Martin B - Londýnský zpravodaj dne: 29.08.03 v 15:00 hodin
klikněte pro zvětšeníARCHIV: Mick Taylor - Londýn, 28.8.2003

Vcera jsem byl na tom M Taylorovi, a to bylo zajimavy porovnani s poslednim koncertem Rolling Stones. Byl to takovy "doplnek" k RS, jak asi by se taky byvali mohli vyvijet, kdyby s nima zustal a mel moznost je trochu ovlivnit. Nejdriv jsem si musel vystat 2-hodinovou frontu (londyn je plnej fanousku RS, ty ho vsichni chteli taky videt), ale stalo to za to. Bylo to fakt dobry. Zvuk skvelej, dve kytary, klavesy, bubny, basa, vsechno jak ma bejt, nahlas ale ne bordel. Hrali dobry kusy, hodne dlouhy, Taylor mel dobrej den, dlouhy a vyborny sola, nektery veci byly fakt uzasny, jedna byla takova trochu jako JJ Cale, nekdy byl zvuk malicko jako Dire Straits, uplne bajecny je, kdyz hraje zelizkem na nekolik tlustejch strun najednou, a hlavne slidka pres kvakadlo, to je neprekonatelny. Vrcholem bylo "You've got to move", stary blues, hrali to asi pul hodiny, gradovali to postupne, to bylo az nadprirozeny. Jediny co posral, je ze na posledni pisnicku si pozval svyho syna, a to se nema delat. To bylo dost hrozny... Taylor je vybornej kytarista, technicky urcite lepsi nez Richards a Wood dohromady, Vcera toho vetsinu odehral na slidku, to zase stouni moc neumej, ale fakt je, ze ty sola hraje sam, tak nejak klasicky a ciste, vadi mu kdyz kytara malicko neladi, a stouni jsou naproti tomu zalozeny na dvou kytarach, ktery sice samy o sobe nejsou tak dobry, a obcas neladej, ale navzajem se proplejtaj a doplnujou (a stejne tak se doplnujou ty dve hovada, Richards a Wood, ktery se viditelne maji radi) a to dela ten jedinecnej zazitek, a s tim se proste neda nic srovnat, to se muze Taylor a kdokoli jinej posrat a stejne na ne nema. O zpevu nemluve. At to vezmu z jakyhokoli konce, stouni jsou asi fakt to nejlepsi, co jsem kdy slysel (snad vyjma JJ Cale, ale to je jina muzika).
.
zapsal Martin B - Londýnský zpravodaj dne: 21.10.02 v 15:28 hodin
klikněte pro zvětšeníARCHIV: Chuck Berry - 20.10.2002, Londýn Café de Paris.

Vcera jsme byli na Chuck Berrym. Trochu jsem z toho mel strach, ze uvidime prichcipleho uslintaneho starouska, ale nakonec to bylo uplne naopak. Nedrive jsem se ovsem prijemne upravil v belgicke restauraci nejakym mnohastupnovym klasternim pivem, a pred 22. hodinou jsme dorazili do Café de Paris. V zivote jsem tam nebyl, ale ukazalo se, ze to je idealni misto pro muziku tohoto druhu. Kruhove hlediste (parket) maximalne 10 m v prumeru, my jsme stali tak 5 metru od podia, a okolo balkony se zidlema a stolama. Chuck Berry nastoupil presne v 10, a jako vzdy mel namornickou cepici, tesilove kalhoty a prisernou oranzovou kosili. Prvni dve tri veci byly takovy prichciply, bez stavy, ale pak najednou rek “Panove a damy, ted zaciname”, a najednou to bylo uplne neco jinyho. Napriklad hral asi ctvrthodinovou Little Queenie, jedno dlouhy solo, ted je mi uz jasny, od koho opajcoval Richards svoje vyhravky. Ono to vlastne cely bylo jedno dlouhy kytarovy solo. Zvuk fakt dobrej, hutnej a tezkej, dost nahlas, a pritom to nebylo prervany, a oproti predeslym prilezitostem, kdy jsem ho videl, byla dobre slyset i kapela. Pritom skakal, sklebil se, cenil zuby a koulel ocima (kdyz zhasli, tak byly videt jen ty zuby, oci a ta priserna svetelkujici kosile). Byla to taky dost prdel, napriklad se mu vetrela na podium takova tlusta padesatnice a chtela s nim tancit, a on na ni koulel ocima a zpival “a za tri minuty mi rekla: Udelej mi to zas!”. Nalada uzasna, publikum vseho veku uz taky melo vypito, na balkonech se tancovalo na stolech, par nadsencu viselo na zabradli, vsichni hulakali se a zpivali a rvali a chlastali… To se cloveku prihodi parkrat za zivot, takovej narez, ze uz neposloucha hlavou, ale vnitrnostma. Asi tomu pomohlo to pivo a nalada okolo, ale do takovyho stavu se jen pivem nedostanes, aspon ja ne. Jednoduse ten chlap je genius, a i kdyz je starej a min rychlej, tak to ma v sobe. Skoda, zes tady nebyl, tohle bylo opravdu vyjimecny. Rek bych, ze z toho by se posral kazdej. 76 let mu je!
.
zapsal Vejfuk dne: 30.11.00 v 10:43 hodin
klikněte pro zvětšeníARCHIV: Londýn 28.11.2000 - Tak jednoho z nás zase potkal úžasný zážitek - Emmylou Harris.

Šel jsem na ni bez velkých iluzí, ani vysoký průměrný věk posluchačstva (vetšina v kovbojských kloboukách) nic zvláštního nesliboval. Ale zážitek předčil všechna očekávání. Byli jste v Praze před asi 15 lety na Nashville Masters? Tak to bylo něco podobného, hodné to mělo podobného s JJ Calem. Zvuk byl fantastický, hráčské výkony neuvěřitelné. Hráli jen ve třech, k tomu Harrisová brnkala na kytaru. Kytarista (jehož jméno jsem nepochytil) byl prý vyhlášen nejlepším v Nashville, basista i bubeník byli oba černi jak boty, z toho vyplývá , že o klasické country se jednat nemohlo. Oba se u toho báječně kroutili, a kytarista to solil přes kvákadlo, no fakt úúúžasný. Smutný je, ze když chce človek slyšet dobrou muziku, musí jít na country...

Ale poučení je v tom pro všechny - tak dokonalý zvuk naživo (těžko se to dá popsat, podle mě to je teplý dřevěný zvuk) jsem kromě JJ Calea ještě neslyšel. Příští týden mě čekají ACDC, tak uvidíme, jestli to bude větší vodvaz než kovbojové z Nashvillu.
.
>>  1 /  2 /  3 /  4 /  5 /  6 /  7 /  8 /  9 /  10 /  11 /  12 /  13 /  14 /  15 /  16 /  17 /  18 /  19

... neseďte doma - choďte na muziku ...
eMail: kapela@vejfuk.cz    tel: 606 636 126
Jméno:    Heslo:  

Vyrobil Jan Hořínek v roce 2006.
website page counter