. . . Vítáme vás na domovských stránkách bluesových primitivů, kapely Vejfuk . . .
Úvod - KoncertyCD/mp3RepertoárFotkyZážitky
 
    AUTOR:       TEXT:         
PRISPEVKY : 71 - 75 (celkem prispevku: 93)
zapsal Jirka dne: 08.07.07 v 19:10 hodin
klikněte pro zvětšeníZdravim vas kamaradi z kanadskeho Calgary, vracim se 20.7. tak potom muzem dat zkousku podle poreby. Vcera byl vylet do Rocky mountains, je to fakt giganticky, vysoky Tatry tahnouci se stovky km, jenom jsme tam tak nakoukli a planujem pak 1000 km vylet snad az do Vancouveru. Dneska jdem na ty kovbojsky slavnosti Stampeedee ktery tu ted probihaj, tak na sebe necham pusobit country music. Zatim se mejte fajn, Jirka
Dodatek: výlet byl nakonec 3000 km, foto "Vejfuk na cestách" přiloženo.
.
zapsal Martin dne: 03.07.07 v 22:33 hodin
klikněte pro zvětšeníRolling Stones, Barcelona 2007

Jel jsem na Stouny do Barcelony, ale nelituju, jednak kvuli kulinarnim pozitkum (prazene chobotnicky v barcelonske trznici jsou naprosto nedostizne), jednak proto, ze tohle je posledni snura Stounu. Posledni z toho duvodu, ze Keith strasne zchatral, fyzicky, mentalne i hudebne. Je to jiny clovek nez pred rokem v Mnichove. Pojal jsem to tedy jako pout (od slova putovat) na rozloucenou.

Koncert se konal na olympijskem stadionu, vyprodano nebylo, typoval bych to tak na 30,000, asi tri ctvrtiny kapacity. Dorazil jsem velmi vcas, dostal jsem se tedy asi 15 metru pred podium a tesne vedle mola vedouciho k podiu B. Z hlediska zvuku i vyhledu idealni misto. Dve predkapely, jedna spanelska, druha nejaka emericka ultrametalova, obe priserne. Ve 22 hod nastoupili nasi hosi. Od treti ctvrte pisnicky zvuk vyborny. Hrali sve obvykle kousky, krome “I get crazy” a “You got the silver”, z nichz druha jmenovana byla naprostym vrcholem vecera, Keith zpival (nehral), Ronny hral na akustickou slidku, Charlie se stetkama, krasa. Uprostred koncertu, na zacatku Keithova bloku, zustal Keith na podiu na chvili sam, a cely stadion se najednou zblaznil a zacal Keitha adorovat (adorace je nabozensky ukon): skandovali jeho jmeno, zpivali “oleee oleoleoleee”, trvalo to tak 3-4 minuty, bylo to opravdu dojemne, i Richards z toho byl vedle.

Cely koncert trpel vyraznymi Richardsovymi vykyvy; chvilema hral skvele, “you got the silver” zazpival tak, jak jsem ho jeste neslysel, vetsinou ale hrozne kazil. V “Sympathy for the devil” se chvilema uplne ztratil, bylo videt, ze nevi, co se s nim deje, nakonec uplne prestal hrat; ve “Wanna hold you” mu Ronny musel pripominat, kdy ma co zahrat; v Brown Sugar nebyl schopny rozjet zacatek; dokonce zkazil i riff v Satisfaction. Muj dojem je takovy, ze vsichni ostatni, vcetne Jaggera, byli neustale v napjeti a cekali na dalsi pruser, hrali na to, aby zakamuflovali Keithovy chyby, Ronny hral vylozene tak, aby byl kdykoli pripraven zachranit situaci. Ostatni jsou v dobre forme, Jagger je uzasnej, cely to tahne on, Ronny hral fakt dobre, Charlie jako vzdycky, ale vytratila se z toho lehkost, asi to musi byt pro vsechny drina. Vzdyt Richards je kapelnik! Smutny pohled na chradnouciho pirata a pistolnika...

Presto vsechno se veskere publikum vyborne bavilo, chyby celkem nikdo moc nevnimal, nalada skvela, vetsina lidi znala vsechny texty, hulakalo se, tancovalo, proste zabava. Presto si myslim, ze to takhle nemuze dlouho pokracovat a ze, pokud si zachovali jen spetku soudnosti, srpnovy koncert v Londyne bude posledni. O to vice je nutno rozloucit se, zvlaste kdyz Brno mame za humny!

pozn. Honza: uz se na chatrajciho pistolnika tesim, je to myslim dustojna tecka za karierou. Nemyslim si ze to sir Mick, kterej mne vzdycky sral, bere za spravnej konec. Richards je proste duveryhodnej, nepridal se k "nim" a zustal tim o cem zpivali v sedesatejch letech. Tezko bej rebelem, to se musi budovat. To se musi budovat leta.
.
zapsal Honza dne: 03.06.07 v 11:28 hodin
klikněte pro zvětšenífestival KADEŘÁBKOVÁ
Tak jsme vystoupili na kulturní akci undergroundově rodinného typu na samotě "Kadeřábková" aka. "u modré schránky doprava". Zastavil se tam čas. Popíšu to ve výjevech: stodola, kvílení, básníci, stodola, piva, rodiny, prší, stodola, chleba s pomazánkou, stodola.
Pobavila mě kapela Munka Sostali - hrajou melodicky, ale neni to podbízivý, texty nejsou v heslech, neni to moderní, neni to nadupaný, naopak - skřípe to a celý je to takový lehce nestabilní, neni to blues a je to zapamatovatelný. Z nějakýho důvodu mi to připomínalo ten typ nepolitickýho undergroundu co hráli Pink Floydi za éry Sida Barretta. Řikám připomínalo, myslim tim připomínalo. Koupil jsem si dvojcédéčko   . S plakátem.

Poezie nepřišla zkrátka. Odezněly básně oslavné, básně cinické i básně legrační. Líbila se mi báseň o močení všude možně - u plotu, na zeď, ve vaně. Báseň jednoznačně oslavná. Koz neni nidy dost!, lakonická fanfára k pozdvižení sebevědomí dívek s prominentními prsy udělala tečku za vystoupením.
Doplneni od Jardy: Na jedno podstatné Honza zapomněl. Na děti. Byly tam maličké, malé , střední i dospělé. A všechny kupodivu naprosto v pohodě. Počítám, že to byl lepší příspěvek k jejich duševnímu rozvoji, než návštěva Mekáče. V pozdních hodinách vystoupil ještě soubor Diktát. Velmi dobré!! Neskutečná rytmika (i kytara vicemene jako rytmicky nastroj) a kupodivu poměrně pestrý dojem.
DĚKUJEME LEONTÝNOVI ZA POZVÁNÍ !!!!!
.
zapsal Kačka dne: 28.05.07 v 10:21 hodin
klikněte pro zvětšení28.5.2007
Tak jsme si včera docela hezky zahráli ve Vagonu, nejdříve s torzem kapely 20:30 a pak naše malá parta Vejfuk. Ráda bych upřesnila malý přebrept, který se mi povede jednou za 10 let. Píseň Sladké je žít (I. Merkl/Langston Hughes, překlad Jiří Valja) byla věnována 90 výročí narození J. Kainara (26.6. samozřejmě 1917), Jaroslavovi k čtyřicátinám a všem, kteří umí žít sladce!

poznamka: mne zase po 10ti letech prasknul popruh u kytary a tak jsem vetsinu predstaveni odehral na zidli, ponevac zbytek popruhu byl ke kytare pripoutanej mym vlastnim patentnim zamkem, kterej tam za tech 10 let prirost. Honza
.
zapsal Martin Bobak (nas londynsky zpravodaj) dne: 27.04.07 v 12:52 hodin
klikněte pro zvětšeníIKE TURNER , Londyn 2007

po dlouhe dobe me opet potkal mimoradne silny zazitek, o to tom ti nemuzu nenapsat. Ike Turner. Z mladi jsem mel zafixovanou postavu Turnera jako opileho zfetovaneho surovce, ktery tyral svou zenu a parazitoval na jejich uspesichy. Jsem rad, ze jsem si dojem mohl opravit zkusenosti z prvni ruky. Protoze ten chlap je genius. Jestli si pamatujes prislusne pasaze z knihy “Opravdove blues”, tak Turner je povazovan za toho, kdo mel zasadni vliv na prechod mezi blues a rock and rollem. Nevim, jestli to bylo zamerne, ale presne tak vyznel i tenhle koncert.

Vystoupeni zacalo nevinne, dvema big bandovymi kousky ve zvuku 50. let, bez Turnera (kapela bylo 9-clenne teleso: 3 dechy, piano, elektr. klavesy, basa, kytara, bubny a Turner stridave na elektr. piano a kytaru). Pak nastoupil Ike Turner, oden ve zvlastni uniformu se zlatym "IKE" na hrudi, cernych a hustych jeste vlasu, s knirem. Usedl k pianu a spustil boogie-woogie. Sam. Najednou to dostalo spad. Pridala se kapela, Turner rozdeloval sola, muzikanti se smali, Turner delal grimasy, publikum ve varu. Nasledovala blues, solo v jednom z nich imitovalo prubeh sexualniho styku, pri vyvrcholeni Turner utlumil struny a mlaskl do mikrofonu. V druhem blues popisoval hadku mezi matkou a synem, pro matku zvolil hluboky sipajici hlas, vse zdobeno zivou mimikou. Sola byla takoveho kalibru, jaky jsem od dob Cream neslysel, a to ne virtuozitou, ale invenci a naladou. Lide plakali nadsenim, dojetim a smichem. Ani ja jsem se neubranil slzam. Nasledoval “Johny B. Good”, naprosto svebytna verze (asi i proto, ze Turner by s Berryho figurou mel potize), ktera snad i predcila original. Asi v polovine koncertu nastoupila Tina Turner c. 2 – smyslna cernoska stejneho typu jakoTina, a minimalne stejneho hlasoveho fondu. Nasledovaly veci, ktere Turner + Turnerova hrali v 60. letech (podle jmena znam jen “Rolling down the river”), a koncert vyvrcholil funkem “Higher”. Vse jsem sledoval ze 3 metru od Turnera (sal v Jazz Café ma rozmery asi 7x15 metru a podium je postaveno na sirku), zvuk dokonaly, nalada mezi muzikanty nemohla byt lepsi, kontakt mezi hudebniky a publikem naprosty. Skutecne mimoradny zazitek.

Turnerovi je 76, ale jeho fyzicka i mentalni kondice je neuveritelna, nedovedu si predstavit, ze nekdy driv by to mohlo byt jeste lepsi. Navic, tahle muzika ma byt prdel – a tohle byla ukrutna prdel. Kdyz Stouni poprve prijeli do USA, meli spolecne koncerty prave s Turnerem, a rekl bych, ze od nej hodne prejali - jeho rozmezi stylu a jejich michani, a hodne i zpusob hrani, Turnerova sola se hodne podobaji Richardsovi, stejne tak aranzma a uzivani dechu jsou dost podobna. V jistem smyslu je Turner skutecne ten puvodni rolling stone. Rada pro vsechny - muzete-li, bezte na Ikea Turnera, dokud neni pozde.
.
>>  1 /  2 /  3 /  4 /  5 /  6 /  7 /  8 /  9 /  10 /  11 /  12 /  13 /  14 /  15 /  16 /  17 /  18 /  19

... neseďte doma - choďte na muziku ...
eMail: kapela@vejfuk.cz    tel: 606 636 126
Jméno:    Heslo:  

Vyrobil Jan Hořínek v roce 2006.
website page counter