. . . Vítáme vás na domovských stránkách bluesových primitivů, kapely Vejfuk . . .
Úvod - KoncertyCD/mp3RepertoárFotkyZážitky
 
    AUTOR:       TEXT:         
PRISPEVKY : 66 - 70 (celkem prispevku: 93)
zapsal Honza dne: 06.10.07 v 17:38 hodin
klikněte pro zvětšeníVejfuk a Simulanten Banden v klubu Akord
Klub Akord ( http://www.akord-jazz.com ) je podle cedulí jazzový klub. Včera večer jsme se z důvodu absence trumpety a vibrafonu k jazzu nedostali a stejně to dopadlo dobře. Simulantenbande hrajou 60tky, vznikli v 60tejch letech takže vědí co hrajou a je to znát. Sám pan vedoucí klubu si s náma nakonec zahrál ve spontálním jamu po půlnoci - je to od pohledu bigbíťák a tak ví, že natažená trumpeta džezová má přes 5 metrů délky   . A navrch dokáže vybírat vstupný, honit neplatiče, fotit kapely, obsluhovat na baru a hrát tak nějak skoro najednou.
.
zapsal Honza dne: 02.10.07 v 19:12 hodin
klikněte pro zvětšeníVejfuk a Hally Belly v Souterrainu
Minulej tejden jsme si zahráli v klubu Souterrain, kousek od Tyláku a nebylo to tam špatný. Narozdíl od dojmu jakým působí na webovejch stráknách http://www.souterrain.cz je to klub undergroundovýho ražení. Výčepní je undergroundovej, hráli jsme tam s Hally Belly, což je undergroundová kapela, publikum působilo taky jako že neni zvědavý na současnej trend v populární hudbě a bylo tam mimořádně důkladně zahuleno, což je myslim spolu s laciným pivem a vstupným taky projev takovýho undergroundovýho smýšlení. Prostě zase jednou dobrej klub! 19.10. tam hrajeme zase s Hally Belly od kterejch jsme dostali důvěru.
.
zapsal Martin Bobak - londynsky zpravodaj dne: 29.08.07 v 09:25 hodin
klikněte pro zvětšeníRolling Stones, Londyn srpen 2007

Tak jsem se vypravil na oba londynske koncerty stounu 23. a 26. srpna. Po Barcelone jsem si rikal, ze uz to nejak drhne, ale vydareny brnensky koncert me zviklal, a pak jsem si rekl hovno, kdovi kdy, a jestli vubec jeste, budou hosi zase hrat nekde pobliz. Listky jsem sehnal pres fanousky na iorr.org. Koncert 23. srpna byl opravdu vydarenej, vyborna byla i atmosfera, a nejakym zazrakem jsem levne sehnal uplne idealni listky, par metru od podia, na urovni asi 4. rady, navic trochu zvyseny, takze nase hochy jsem mel jako na dlani. Hudebne to bylo na urovni Brna, zvuk opet kytarovy, jako kren, navic atmosfera byla fantasticka, proste hrali doma a hrali s nasazenim. Kdyby takhle hrali porad... Nedelni koncert byl pak posledni v soucasny snure a spekulovalo se, ze uz vubec posledni. Behaly famy, ze budou hrat s Wymanem, takze ocekavani byla vysoka. No rekni – nesel bys na posledni koncert stounu? Nakonec to byl radovy koncert (Wyman prisel, ale jen jako divak, sklidil obrovske ovace), snad jen s vyjimkou toho, ze vnucky nasich hochu houkaly do Sympathy for the Devil. Byl jsem z toho byl trochu zklamanej, zadny speciality nebyly. Na druhy strane to ale urcite nebylo posledni vystoupeni. Keith, kterej byl v mimoradne dobrym rozpolozeni, na konci svyho bloku rek: “I WILL SEE YOU AGAIN”. Tak treba hochy jeste uvidime. Sice uz jim to nejde tak jako driv, ale kdyz tema artritickejma oteklejma prstama hrabnou do strun, tak to ma porad jeste takovy koule, ze se tomu nic nevyrovna...   
.
zapsal Jirka dne: 29.07.07 v 02:22 hodin
klikněte pro zvětšeníBlood Sweat and Tears, Stromovka 28.7.2007

V rámci festivalu Music in the Park v pražské Stromovce jsem byl 28.7.2007 svědkem koncertu legendárních Blood Sweat and Tears, byl to koncert, dá se říct jeden z nejlepších které jsem kdy absolvoval, chvílemi mě běhal mráz po zádech, chvílemi se mně tlačily slzy do očí, chvílemi blažený úsměv na tvář...uvědomil jsem si že takový okamžiky jsou jeden z důvodů, proč jsme na světě a najednou jsem se rozvzpomněl na to, jak jejich muzika byla krásná. Je to neuvěřitelný, že po 40 letech může znít stále tak náramně. Je nadčasová jako jeden z hudebních odkazů lidstva, stejně jako Beatles, Hendrix nebo Mozart. Celou dobu jsem si pomlaskával, jak ten zpěvák skvěle zpívá, jako za mlada a poznával jsem ten soulový důvěrně známý hlas a feeling který tě zahřeje, měli kontakt s publikem jako staří známí. O to překvapivější bylo pak mé zjištění, že v kapele už není nikdo z původních členů! Doma jsme si pak pustili jejich druhou desku z roku 1969(Jardo ta je tvoje žejo?) a přemítali jsme jestli má lepší hlas zpěvák z původní sestavy nebo současný zpěvák... nevím. Je to jedno, oba jsou plně srovnatelní a skvělí. Uvědomil jsem si že jsem ani tehdy neznal jména zpěváka a muzikantů, resp. nepřikládal jsem jim důležitost. Šlo totiž o muziku, ktará byla a je geniální. Tihle noví hoši (tipuju věkové rozpětí 30-60 let) k tomu přistoupili jako ke klasickému materiálu a prostě skladby „provedli“ jako jazzový bigband hraje standartní skladby. V novinách jsem se dočetl že kapelu umělecky vede původní bubeník Bob Colomby který však nehraje, dělá producenta a dohlíží na to. Byl to snad revival? Jestli jo tak revival hraje každé těleso vážné hudby... nebo jazzový bigband. Byly to skladby které hráli Blood Sweat and Tears před 40 lety a které hrají dodnes, jsou nesmrtelné jako celá kapela. Zatímco Rolling Stones jsou postaveni na 40 let stejných lidech i když stejnou muziku už asi zahrát nedokážou, Blood Sweat and Tears jsou postaveni na 40 let stejně dobré muzice kterou stojí za to dobře zahrát,(zahráli to skvěle!)i když všeobecné popularity nedosáhla.
A teď z obalu supraphonského LP z roku 69: „byli v anketě Down Beatu vyhlášeni nejlepší rockovou kapelou světa před Beatles“ a „na konečném vyhlašování trofejí Grammy rozhodli členové poroty že z tisíců LP desek, vydaných v roce 1969 je LP Blood Sweat and Tears nejlepší“. Na dnešním koncertě jsem pochopil, že právem, poté co přehráli mimo jiné téměř celou tuhle desku. Díky za zážitek.

a ještě dodatek: na Youtube jsem koukl na pár živých nahrávek původních BST a mám z nového složení lepší pocit, hlavně současný zpěvák byl naživo jednoznačně lepší. Jirka.
.
zapsal Honza dne: 24.07.07 v 09:16 hodin
klikněte pro zvětšeníRolling Stones, Brno 22.7. 2007

Do arealu jsme se dostali šalinó aka šmirglém asi v 18:00 a tak nak potom zacala predkapela The Charlatans co slavi jisty uspechy v Britanii, nicmene tady zase nemeli moc sanci panc RS se vzdycky postaraj aby predkapela nemela moc sanci. Nijak zvlast na mne nezapusobily ani pisnicky - byla to takova ta Anglicka - dneska uz osoupana - formule typu Oasis.
Nasi hosi zacali v 9 pote co uz jsme meli kompletne odelany hlasy, panc jsme nepretrzite rvali "Start me up!" hodinu a pul (nakou roli v tom hraly piva Cerna Hora alias Montenegro). A prislo to jako blesk - neco bouchlo, pak vyletel rif C-F, na platne se objevil obri Richards (s usmevem) a rozjelo se to. Musim rict ze prachu nelituju. Hrajou sice jako kdyby se to naucili ze svejch vlastnich bootlegu, kde ale nebyly poradne slyset zadny ty slavny kytarovy klicky. Klicky nebyly. Proplejtani nebylo. Kdykoli jeden z tech dvou zahral solo, bylo to jako kdyby hral nekdo, kdo se prave naucil pentatoniku, ale nema to jeste zazity ... jenze ... jsou to RS a jejich charisma hraje za ne. Hotovo. Muzou hrat uplne z prdele a porad to bude zabavny. Minimalne podium, osvetleni, Charlie a sir Mick (dale jen Sir) to porad zachranujou, takze to ma dostatecnou davku profesionality a koule a nase dvojice pistolniku (viz. foto) si muze bezstarostne delat co chce.
Satisfaction byla parodii na Satisfaction hrana jakoby nejakou garazovou skupinou z Ohia, hehehehe  . Nechci to ale nijak shazovat - cely to bylo zahrany s radosti. Keith mel v pulce neco jako svuj vlastni blok, kterej uved kratkou, bodrou reci k lidu a pak zazpival You Gotta Silver. Melo to silny momenty, slabsi momenty a legracni momenty. Jestli bude nejaky priste pujdu zase.
.
>>  1 /  2 /  3 /  4 /  5 /  6 /  7 /  8 /  9 /  10 /  11 /  12 /  13 /  14 /  15 /  16 /  17 /  18 /  19

... neseďte doma - choďte na muziku ...
eMail: kapela@vejfuk.cz    tel: 606 636 126
Jméno:    Heslo:  

Vyrobil Jan Hořínek v roce 2006.
website page counter