. . . Vítáme vás na domovských stránkách bluesových primitivů, kapely Vejfuk . . .
Úvod - KoncertyCD/mp3RepertoárFotkyZážitky
 
    AUTOR:       TEXT:         
PRISPEVKY : 1 - 5 (celkem prispevku: 88)
zapsal Roling Stones forever - od našeho zpravo dne: 31.10.17 v 15:47 hodin
klikněte pro zvětšeníTak este dodatek k reportazi z Mnichova. Jelikoz jsme se Karlem shodli, ze to nebylo vono, bylo potreba prozkoumat, jak na tam nasi chlapci vlastne jsou. Obetoval jsem se tedy a navstivil jsem nekolik dalsich koncertu. Vysledek mojeho badani je ten, ze Stouni jsou ziva kapela a po roce lenoseni potrebujou hrat, aby se znova sehrali. V Amsterdamu (asi 5 koncertu po Mnichove) uz to byli zase stary dobry Stouni, vcetne toho, ze to vobcas nekdo (vetsinou Keith) posere. A posledni dva koncerty v Parizi (22. a 25.10.) uz byly strhujici. Naprosto to snese srovnani s tim, jak hrali pred 25 lety, akorat ze to je asi vetsi prdel, ponevadz z toho nedelaji zadnou vedu (ani umeni). Reklamni slogan “the greatest rock’n’roll band in the world” nelze. A jeste poznamka pro kytaristy amatery: na dvou koncertech jsem byl uplne vepredu a divat se majstrum na prsty z nekolika metru je hlubokej zazitek.
Martin Bobak - Dead Flowers
.
zapsal Honza dne: 29.10.17 v 14:54 hodin
klikněte pro zvětšení"Jižní tribuna, to je naše mamina, takovejhle fanklub nemá, ani republika celá."

V pátek jsme zahráli na Bluesovém festivalu v Pardubicích. Dvouhodinová cesta autem nám pěkně ubíhala protože:
1. Jsme pojídali klobásy, které vlastnoručně vyrobil Ondra. Vlastnoručně namlel maso, vlastnoručně ho okořenil a dal tam šíleně česneku, vlastnoručně to nacpal do střívek a vyudil. Pak to vlastnoručně dal do igelitky a do úložného prostoru nad hlavou spolujezdce. Autem se neslo spokojené mlaskání.
2. Hráli jsme nemravnou variantu hry, se kterou přišli Rychlé šípy, a to "kdo uvidí koně má bod". Pravidla zde rozebírat nebudu, ale vyhrál Ondra, kterej - jak se zjistilo - když jde o ženský, vidí na 2 km a skrz budovy. Jeho oko dokáže měnit ohniskovou vzdálenost, nepřekáží mu mlha a snad umí i poodsunout záclonu. S takhle geneticky vybaveným člověkem nemá cenu hrát. Vyhrál 4:1:1.
3. Sledovali jsme pořad Křeslo pro hosta, kde seděla recitátorka angažované poezie Ludmila Pelikánová. Ludmila se do toho na konci pořadu pořádně opřela a zarecitovala tak, že jsme museli přibrzdit a utáhnout si pásy protože hrozila jízda v protisměru. Ludmile bohužel během revoluce 1989 hráblo a o tři roky později zemřela v blázinci, takže po ní zůstalo jedno Křeslo a jedna Nedělní chvilka poezie. Všem doporučuju.
.
zapsal Naši chlapci v Mnichově dne: 16.09.17 v 10:44 hodin
klikněte pro zvětšeníPolovina Dead Flowers (plus Karlova manzelka) navstivila koncert Stounu v Mnichove. Vyprodany olympijsky stadion neni zrovna intimni misto pro duchovni zazitek, ale meli jsme listky vpredu na plose (u leve postranni cary), takze jsme celkem dobre videli a hlavne slyseli.

Stejne jako napsal Diestler v MF v reportazi o Stounech v Glastonbury, i v Mnichove “svraštělá, zteřelá božstva, když přišla, chvíli napadala na jednu nohu.” Coz znamena, ze to bylo ze zacatku neurovnany a nesehrany. Po 3-4 pisnich se to nastesti srovnalo. Dancing with Mr D a dve bluesovky nas potesily, zatimco Beast of Burden Keith dost zprasil. Pro me byl vrcholem koncertu asi Keithuv blok (Happy a Slipping away) – kapela vyborne slapala a Keith zpival jako zamlada. Potom uz sel jeden flak za druhym (Midnight rambler, Street fighting man…). Zvuk na nasem miste byl vybornej, kytary ostry a hlasity. Klavesy zanikly, coz nam nevadilo, kvuli klavesam jsme tam nebyli.

Shodli jsme se s Karlem, ze hudebne to bylo velmi slusny, ale o slabsi nez pred 3 lety v Berline. Nasi hosi viditelne zestarli, zvlast Keith, kteryho obcas zachranoval Ronnie, kdyz mu to zrovna nevyslo a sahnul vedle. Ale marna slava, kdyz Keith tema oteklejma pazourama hrabnul do otevrenyho akordu, Ronnie vytahnul struny a Jagger neco zamnoukal, byla to krasa, jaky se malo co vyrovna…
.
zapsal Jarda  dne: 17.07.17 v 11:58 hodin
klikněte pro zvětšeníV sobotu se hrálo ve Vagónu jako na Woodstocku. Byli jsme tam.
Sice jsme si od Kredence vypůjčili úplně všechno. Málem i bubeníka. Ale zahráli jsme ze všech sil a hlasitě. A rychle.
I lidí bylo dost, ne sice jako na Woodstocku, ale nějací byli.
Kredenc hrála po nás a výborně.
.
zapsal Honza dne: 22.06.17 v 11:00 hodin
klikněte pro zvětšeníVejfuk ve Frantolech. Obec Frantoly se nachází tisíc kilometrů od Prahy a my jsem tam vyjeli hrát o víkendu, kdy Praha žila hudbou. Byl to koncert zcela mimořádný. Jirka je znám tím, že se mu v určitou chvíli vytvoří na nose kapička potu a začne hrát věci co nikdo neumí, hraje je šíleně nahlas a nelze ho zastavit ani vylitím piva do pojistkové skříně. Tentokrát se pověstná kapička vytvořila na Ondrově nose (největší kritik Jirkovy kapičky) a hrál dokonce jakési sólo nebo snad i etudu pro bicí nástroje, přičemž s ním soutěžil pan vedoucí, který byl pod obraz, tvářil se blaženě a měl soupravu hned vedle. Ano - celý koncert jsme odehráli se dvěma bubeníky. Jedním opilým, druhým velice opilým. Hráli jsme 3,5 hodiny čistého času, což je výkon hodný Cepelínů.
Součástí představení byla i ťeremin šou, které se tradičně aktivně účastnili tanečníci a kolemjdoucí.
Přespávali jsme takto - já na zemi, Ondra v přívěsném vozíku, Jarda na trávníku, Katka v posteli a Jirka se Zuzanou spali v autě. Bylo zjištěno, že se lze vyspat na zemi bez otlaků, jen je nutno se velice pomalu otáčet a nenechat se tím rušit. Jakmile narazíte na překážku prostě změníte směr otáčení.
.
>>  1 /  2 /  3 /  4 /  5 /  6 /  7 /  8 /  9 /  10 /  11 /  12 /  13 /  14 /  15 /  16 /  17 /  18

... neseďte doma - choďte na muziku ...
eMail: kapela@vejfuk.cz    tel: 606 636 126
Jméno:    Heslo:  

Vyrobil Jan Hořínek v roce 2006.
website page counter